V tomto článku prozkoumáme do hloubky fascinující svět Autonomní území. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do různých aspektů, které tvoří toto velmi relevantní téma. Budeme analyzovat jeho význam ve společnosti a jak se v průběhu let vyvíjel. Dále prozkoumáme různé pohledy a názory na Autonomní území s cílem nabídnout úplný a objektivní pohled. Autonomní území je bezpochyby téma, které si zaslouží naši pozornost a zamyšlení, takže doufáme, že tento článek bude velmi zajímavý a užitečný pro všechny čtenáře.
Autonomní území nebo jen autonomie je územní celek, spravovaný odlišně a s vyšším rozsahem samosprávy. Autonomní územní je součástí unitárního státu a není subjektem federace, i když může být jejím předstupněm.
Autonomie je stav, kdy mají orgány některých administrativně-územních jednotek širší výkonné nebo zákonodárné pravomoci, než orgány ostatních územních jednotek na stejné hierarchické úrovni. Důvody k autonomii mohou být etnické, náboženské, prostorové (např. odlehlá území) nebo historické (tradiční územní jednotky). V těchto případech může být pro centrální orgány státu efektivnější předat dané autonomní jednotce řešení specifických otázek spjatých s její odlišností od zbytku státu, než je náročně zohledňovat v celostátním měřítku. Autonomie se nikdy nevztahuje na všechny sféry činnosti státu, ale zpravidla jen na řešení konkrétního výčtu otázek (např. kulturních, školských a jazykových záležitostí). Unitární státy, které mají na svém území autonomní útvary, se označují jako diferencované státy. V jednom státě se může existovat více autonomních území s různým rozsahem autonomních pravomocí a působnosti, například silnější postavení Skotska než Walesu v Británii.
Příklady autonomních území:
V období 1920-1938 mělo Československo také své autonomní části Podkarpatská Rus (fakticky až od 1938) a Slovensko v období 1938–1939 a 1945–1968.