Ve světě Karel VI. Schwarzenberg existuje velké množství informací, které lze objevit a prozkoumat. Od svých počátků až po vliv na dnešní společnost, Karel VI. Schwarzenberg v průběhu let vyvolal zájem mnoha lidí. V tomto článku se ponoříme do nejrelevantnějších aspektů Karel VI. Schwarzenberg, od jeho příspěvků ke kultuře až po jeho dopad na každodenní život. Prostřednictvím podrobné a pečlivé analýzy se podíváme na všechny aspekty Karel VI. Schwarzenberg a poskytneme našim čtenářům komplexní a obohacující vizi. Připravte se ponořit se do fascinujícího světa Karel VI. Schwarzenberg!
Karel VI. Schwarzenberg | |
---|---|
Karel VI. Schwarzenberg | |
7. hlava schwarzenberské sekundogenitury, kníže ze Schwarzenbergu | |
Ve funkci: 6. září 1914 – 9. dubna 1986 (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení tyto tituly neuznává) | |
Předchůdce | Karel V. Schwarzenberg |
Nástupce | Karel VII. Schwarzenberg |
Stranická příslušnost | |
Členství | Vlajka–Hnutí za Nové Československo |
Vojenská služba | |
Hodnost | poddůstojník |
Bitvy/války | -Bitva o Čimelice
-Pražské povstání -Květnové povstání českého lidu |
Rodné jméno | Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu |
Narození | 5. července 1911 Čimelice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. dubna 1986 (ve věku 74 let) Vídeň Rakousko |
Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Murau Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
Národnost | česká |
Choť | (1934) Antonie Leontine z Fürsternbergu (1905–1988) |
Rodiče | Karel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) a Eleonora, rozená Clam-Gallasová (1887–1967) |
Děti | 1. Marie Eleonora, provdaná von Bredow (* 1936) 2. Karel VII. (1937–2023) 3. Bedřich Karel (1940–2014) 4. Anna Marie, provdaná von Haxthausen (* 1946) |
Příbuzní | bratr: František ze Schwarzenbergu (1913–1992) nevlastní bratr: Radslav Kinský (1928–2008) nevlastní bratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008) děd: František z Clam-Gallasu (1854–1930) babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938) praděd: Eduard z Clam-Gallasu (1805–1891) prababička: Klotilda z Dietrichsteinu (1828–1899) |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Profese | historik, spisovatel, heraldik, genealog a archivář |
Náboženství | římskokatolické |
Podpis | |
Commons | Karel VI. Schwarzenberg |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel VI. Schwarzenberg, německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg (5. července 1911 Čimelice – 9. dubna 1986 Vídeň) byl český vlastenecký politik, spisovatel, heraldik, voják v hodnosti poddůstojníka a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu a po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 byl nucen odejít z republiky do exilu, kde aktivně kritizoval komunistický režim.
Český politik Karel Schwarzenberg byl jeho syn.
Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německy a anglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa. Politicky smýšlel nacionalisticky a konzervativně, podle slov svého syna byl royalista a také sympatizoval se zelenou politikou, kterou považoval za principiálně konzervativní téma.
Narodil se 5. července 1911 v Čimelicích jako Karel Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Cyril Metoděj kníže ze Schwarzenbergu, první syn Karla V. (26. února 1886, Praha – 6. září 1914, Vukovar) z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant – 31. květen 1967 Vídeň), vnučky Eduarda Clam-Gallase. Již ve třech letech o svého otce přišel, když Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.
Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historii a heraldiku u prof. Josefa Pekaře.
Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.
Od roku 1934[zdroj?] do roku 1938 byl členem Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu a fašismu, vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu. Vystupovala i proti Židům, i když převážně umírněněji než nacisté. Po roce 1938 nastupující pronacistická garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.
V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval text první z Deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939 – Prohlášení příslušníků historické šlechty, které v září 1938 prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským. Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení. Karel Schwarzenberg byl také účastníkem druhé šlechtické deklarace v lednu 1939.
Po obsazení zbytku Československa nacistickým Německem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to v září 1939 svým podpisem třetí šlechtické deklarace, Národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů. Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.
Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání. Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí. Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho nevlastní bratr Norbert Kinský.
Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok. Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.
V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu po vydání zvláštního zákona kvůli konfiskaci majetku rodu Schwarzenbergů (zákon č. 143/1947 Sb. přijatý v červenci 1947, tzv. Lex Schwarzenberg).
V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku, nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl obnovitelem a prvním českým velkopřevorem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského od založení českého velkopřevorství roku 1937 až do roku 1973. Poté přijal titul emeritního velkopřevora. (Duchovním převorem byl poté František Lobkowicz, bratr bývalého poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.
Kolem 70. roku života se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat.
Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.
Karel VI. se oženil 30. června 1934 v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze s princeznou Antonií Leontinou z Fürstenbergu (12. leden 1905 Brusel – 24. prosinec 1988 Vídeň), dcerou Karla Emila z Fürstenbergu (16. únor 1867 Praha – 21. únor 1945 Strobl am Wolfgangsee) a jeho manželky (sňatek 23. červenec 1902 Keszthely) Márii Festetics de Tolna (24. květen 1881 – 2. březen 1953). Narodily se jim 4 děti (2 synové a 2 dcery):
Karel II. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
Karel III. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
Josefina Marie Vratislavová z Mitrovic | ||||||||||||
Karel IV. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
Bedřich Kraft z Oettingen-Wallersteinu | ||||||||||||
Vilemína z Oettingen-Wallersteinu | ||||||||||||
Marie Anna z Trauttmansdorffu-Weinsbergu | ||||||||||||
Karel V. ze Schwarzenbergu | ||||||||||||
Josef Ervín Kinský z Vchynic a Tetova | ||||||||||||
Bedřich Karel Kinský | ||||||||||||
Marie Henrietta Černínová z Chudenic | ||||||||||||
Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova | ||||||||||||
Alfons Bedřich z Mensdorff-Pouilly | ||||||||||||
Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly | ||||||||||||
Tereza z Ditrichštejna | ||||||||||||
Karel VI. Schwarzenberg | ||||||||||||
Kristián Kryštof z Clam-Gallasu | ||||||||||||
Eduard z Clam-Gallasu | ||||||||||||
Josefína Karolína z Clary-Aldringenu | ||||||||||||
František z Clam-Gallasu | ||||||||||||
Josef František z Ditrichštejna | ||||||||||||
Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie | ||||||||||||
Gabriela Antonie Vratislavová z Mitrovic | ||||||||||||
Eleonora z Clam-Gallasu | ||||||||||||
Jindřich Alfons z Hoyos-Sprinzensteinu | ||||||||||||
Arnošt Karel z Hoyos-Sprinzensteinu | ||||||||||||
Felicitas Zichyová | ||||||||||||
Marie z Clam-Gallasu | ||||||||||||
Karel Boromejský z Paaru | ||||||||||||
Eleonora Ida Paarová | ||||||||||||
Ida Leopoldina Žofie z Lichtenštejna | ||||||||||||
Předchůdce: Karel V. |
6. kníže ze Schwarzenbergu a hlava schwarzenberské sekundogenitury 1986–2023 |
Nástupce: Karel VII. / I. |
Předchůdce: úřad vznikl |
1. velkopřevor českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského od 1937 do 1973 |
Nástupce: Radslav Kinský |