V dnešním článku prozkoumáme fascinující svět Milada Paulová. Od svých počátků až po svou relevanci dnes byl Milada Paulová předmětem zájmu a debat v různých oblastech. V tomto článku budeme analyzovat jeho hlavní charakteristiky, jeho dopad na společnost a jeho vývoj v čase. Dále budeme zkoumat jeho vliv v různých kontextech a jeho relevanci pro budoucnost. Milada Paulová je vzrušující téma, které si zaslouží naši pozornost, a proto vás zveme, abyste se ponořili do této fascinující cesty objevování a průzkumu. Připravte se na rozšíření svých znalostí a užijte si obohacující zážitek!
Prof. Milada Paulová | |
---|---|
Narození | 2. listopadu 1891 Loukov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 17. ledna 1970 (ve věku 78 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | hřbitov v Loukově |
Povolání | vysokoškolská učitelka, historička a pedagožka |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | byzantologie a balkanistika |
Vlivy | Jaroslav Bidlo |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Milada Paulová (2. listopadu 1891 Loukov – 17. ledna 1970 Praha) byla česká historička a byzantoložka, první žena, která získala právo přednášet na univerzitě, první docentka a profesorka v Československu.
Narodila se do rodiny cukrovarnického úředníka Františka Paula a jeho manželky Anny, rozené Bernardové. Tři roky po narození přišla o matku. Od malička trpěla tuberkulózou, se kterou bojovala celý život. V roce 1904 se s otcem přestěhovala do Prahy, kde začala navštěvovat střední školu. Po soukromé přípravě složila maturitu na Akademickém gymnáziu v Praze jako externistka. V roce 1913 vstoupila na Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity. V lednu 1918 byla promována na doktorku filozofie.
Na počátku dvacátých let rok a půl studovala v Jugoslávii, kde mimo jiné navštěvovala přednášky tamějších profesorů Stanoje Stanojeviće, Čoroviće a dalších. Jejím hlavním úkolem ale bylo sebrat písemný a ústní materiál k dějinám jihoslovanského a také českého odboje. Na základě těchto materiálů po návratu napsala několik cenných prací. Za nejdůležitější, Jugoslavenski odbor. Povijest jugoslavenské emigracije za svjetskog rata od 1914.-1918., byla navržena na docentku. Kolokvium a přednášku na zkoušku absolvovala v roce 1925 a stala se první docentkou Karlovy univerzity; byla první ženou v Československu, která získala právo přednášet na univerzitě.
Svému celoživotnímu dílu se věnovala i v dalších letech, kdy vznikly knihy Kongres potlačených národností Rakouska-Uherska v Římě roku 1918, Jihoslovanský odboj a česká Maffie (díl 1), Masaryk a Jihoslované, Dějiny Maffie: odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války 1914–1918 a další drobné články.
V roce 1935 byla jmenována mimořádnou profesorkou a po druhé světové válce řádnou profesorkou s účinností od 28. října 1939. Stala se tak první profesorkou v Československu. Po druhé světové válce se zaměřila především na byzantologii, ke které ji vedl její učitel Jaroslav Bidlo.
Dílo o vnitřním odboji zakončila až na sklonku života, na konci šedesátých let, knihou Tajný výbor Maffie a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918.
V roce 2009 byla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ustanovena cena Milady Paulové, která je každoročně udílena ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.