V tomto článku důkladně prozkoumáme téma O. W. Fischer a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty společnosti. Od svého vzniku až po současnou evoluci byl O. W. Fischer předmětem debat a fascinace odborníků i fanoušků. V průběhu historie hrál O. W. Fischer zásadní roli při utváření názorů, rozhodování a utváření různých situací. Prostřednictvím komplexní analýzy se pokusíme osvětlit složitost O. W. Fischer a prozkoumat její vliv v různých kontextech, od osobní až po globální úroveň. Doufáme, že tento článek poskytuje obohacující a stimulující pohled na O. W. Fischer a zve čtenáře, aby se zamysleli a ponořili se hlouběji do tohoto fascinujícího tématu.
O. W. Fischer | |
---|---|
O. W. Fischer (1950) | |
Rodné jméno | Otto Wilhelm Fischer |
Narození | 1. dubna 1915 Klosterneuburg |
Úmrtí | 29. ledna 2004 (ve věku 88 let) nebo 1. února 2004 (ve věku 88 let) Lugano |
Příčina úmrtí | selhání ledvin |
Místo pohřbení | Ticino |
Alma mater | Vídeňská univerzita |
Povolání | filmový režisér, divadelní herec, filmový herec a herec |
Ocenění | velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo velká čestná dekorace ve zlatě Čestného odznaku za zásluhy o Rakouskou republiku Romy |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Otto Wilhelm Fischer (1. dubna 1915, Klosterneuburg – 29. ledna 2004, Lugano) byl rakouský herec. V 50. letech 20. století patřil k nejlépe honorovaným hercům německojazyčného filmu.
Vystudoval na Vídeňské univerzitě. Začínal v semináři slavného režiséra Maxe Reinhardta, poté hrál ve vídeňském Volkstheateru (1938-1944) a následně Burgtheateru (1945-1952). Za druhé světové války hrál i pod vedením českých režisérů Vladimíra Slavínského a Miroslava Cikána po boku českých herců (Sedm záhadných dopisů, Hudbou za štěstím), stejně tak v té době točil v německé produkci na Barrandově (např. Zářící stíny). V Praze si roku 1942 našel i manželku, pražskou Němku Annu Usellovou. V 50. a 60. letech se stal hvězdou rakouské kinematografie, divácký ohlas měly zvláště romantické snímky, v nichž tvořil často dvojici s neméně populární Marií Schellovou. K nejoceňovanějším filmům patří Ich suche dich z roku 1957, francouzské životopisné drama Napoléon z roku 1955, kde pod vedením Sachy Guitryho ztvárnil kancléře Metternicha, kriminálka Das Geheimnis der schwarzen Witwe (1963), nebo Chaloupka strýčka Toma (1965). Sehrál též titulní role ve filmech o Ludvíku II. a okultistovi Hanussenovi. V 70. letech točil již jen v televizi a věnoval se psaní knih o filozofii a lingvistice.