Tento dokument se zabývá tématem Oktáva (hudba) z různých úhlů pohledu s cílem poskytnout komplexní a kompletní vizi tohoto zajímavého tématu. Analyzovány jsou jeho historické aspekty, současné implikace i možné budoucí scénáře. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu jsou zkoumány různé úhly, ze kterých Oktáva (hudba) ovlivnil nebo může ovlivnit v různých kontextech. Stejně tak jsou prezentovány různé odborné názory a nabízena kritická reflexe důsledků a výzev, které Oktáva (hudba) představuje pro společnost jako celek. Tento článek si klade za cíl přispět k analýze a informované debatě o Oktáva (hudba) a poskytnout prvky, které obohacují porozumění a dialog o tomto tématu.
Oktáva | |
---|---|
Doplňkový interval | prima |
Velikost | |
Půltóny | 12 |
Čistý interval | 2:1 |
Centy | |
Rovnoměrně temp. lad. | 1200 |
Čisté ladění | 1200 |
Oktáva (z lat. octavus – osmý) je interval mezi dvěma tóny, jejichž poměr frekvencí je 2:1. Tón o oktávu vyšší tedy dostaneme zdvojnásobením frekvence základního tónu. V diatonické stupnici jde o interval mezi prvním a osmým stupněm. V rovnoměrně temperovaném ladění obsahuje oktáva dvanáct půltónů. Oktáva je nejkonsonantnější hudební interval (pomineme-li primu, což je souzvuk dvou tónů se stejnými frekvencemi).
Dva tóny vzdálené o oktávu mají v hudbě stejné jméno, např. C, ale rozdíl ve výšce je přesto vyjádřen - oktáva k (velkému) C je (malé) c apod. Příklad: komorní a (a’ - "a jednočárkované") má 440 Hz, tón o oktávu vyšší (a’’ - "a dvojčárkované") má 880 Hz, tón o oktávu nižší ("malé a") má 220 Hz.
Jak již bylo řečeno, tóny vzdálené o oktávu jsou označovány stejným jménem (tím jsou písmena diatonické stupice - c, d, e, f, g, a, h, a značková označení pro zvýšené a snížené tóny v chromatické stupnici - cis, dis, eis atd., resp. ces, des, es atd.) Jako základní tón se pro toto názvosloví používá tón C. Důsledný zápis respektuje i umístění tónu v určité oktávě: c’ = c1 ("c jednočárkované"); C ("C velké"). Všechny slyšitelné tóny se tedy dají seřadit do oktáv, které mají pro rozlišení různá označení.
K omezení počtu pomocných linek v notovém zápise se používá oktávová transpozice. Znázorňují ji tyto symboly:
Tón o oktávu vyšší než základní tón je osmý tón vzestupné diatonické stupnice, tón o dvě oktávy vyšší než základní tón je patnáctý tón vzestupné diatonické stupnice, proto zkrácená italská označení 8va, 8vb, 15ma a 15mb.