V tomto článku budeme hovořit o Olešnické knížectví, tématu, které je předmětem debat a diskuzí již dlouhou dobu. Olešnické knížectví je téma, které vzbudilo zvědavost a vyvolalo protichůdné názory v různých oblastech. Nezáleží na tom, zda jste odborníkem v oboru nebo se o něm prostě chcete dozvědět více, tento článek vám poskytne podrobné a relevantní informace o Olešnické knížectví. Prozkoumáme různé aspekty související s Olešnické knížectví, od jeho historie a vývoje až po jeho dopad na dnešní společnost. Kromě toho se podíváme na některé z různých pohledů, které existují kolem Olešnické knížectví, a na to, jak k němu bylo přistupováno v různých kontextech. Připravte se na ponoření do fascinujícího světa Olešnické knížectví a objevte vše, co toto téma nabízí!
Olešnické knížectví Herzogtum Oels (de) Księstwo Oleśnickie (pl)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Olešnické knížectví (latinsky Ducatus Olsnensis, polsky Księstwo Oleśnickie, německy Herzogtum Oels) bylo jedním ze slezských knížectví s centrem v Olešnici.
Území knížectví bylo původně součástí Vratislavského knížectví, a po konfliktu mezi slezskými Piastovci Jindřichem III. Hlohovským a Jindřichem V. Tlustým se roku 1294 stalo součástí Hlohovského knížectví. Jako samostatné knížectví vzniklo roku 1313 při dělení Hlohovska mezi syny Jindřicha III., s tím, že se prvním knížetem stal jeho syn Boleslav. Po Boleslavově smrti roku 1321 se stal knížetem jeho bratr Konrád I., který roku 1329 složil lenní hold českému králi Janu Lucemburskému. Od té doby až do roku 1742 bylo knížectví součástí Zemí Koruny české.
Roku 1492 smrtí knížete Konráda X. Bílého vymřela hlohovská větev Piastovců a knížectví bylo koupeno roku 1495 pány z Poděbrad, potomky krále Jiřího z Poděbrad, kteří knížectví vládli až do roku 1647. Po nich knížectví zdědili Württemberkové a roku 1792 vévodové brunšvicko-lüneburští.
1884 konec knížectví