V tomto článku se bude věnovat tématu Op-art, které bylo předmětem zájmu a studia v různých oblastech poznání. Op-art je téma, které vzbuzuje zvědavost a debatu mezi odborníky a fanoušky, protože jeho význam přesahuje geografické a časové hranice. V průběhu historie byl Op-art předmětem analýzy a reflexe, generující protichůdné a obohacující názory. V tomto smyslu je nezbytné prohloubit naše chápání a hodnocení, abychom pochopili jeho dopad na společnost a na rozvoj myšlenek a znalostí. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit klíčové aspekty Op-art, prozkoumat jeho důsledky a možné budoucí vyhlídky.
Op-art (zkráceně z angl. optical art optické umění) je směr výtvarného umění, jenž se začal rozvíjet koncem 50. a počátkem 60. let 20. století.
Autoři op-artových děl využívají poznatky z geometrie, fyziognomie a optiky. Snaží se pomocí většinou černobílých geometrických obrazců nebo jiných výrazných barev, rastrů a vzájemně se překrývajících lineárních a plošných útvarů dosáhnout optické iluze pohybu, nestability.
V roce 1955 několik umělců z tohoto hnutí představilo své práce v Paříži v rámci výstavy Le mouvement (Pohyb). Název op-art byl použit poprvé v roce 1964 při přípravách na výstavu The Responsive Eye (Reagující oko) v Muzeu moderního umění v New Yorku. Název je vlastně obdobou názvu jiného uměleckého směru pop-artu.
Jedním z hlavních představitelů op-artu je maďarský výtvarník Victor Vasarely. Dále např. Bridget Riley, Jesús-Rafael Soto, Youri Messen-Jaschin, Richard Anuszkiewicz, Julian Stanczak nebo Carlos Cruz-Diez.