Otto Loewi

Tento článek se bude zabývat tématem Otto Loewi z různých úhlů pohledu, aby poskytl širokou a kompletní vizi této záležitosti. Budou analyzovány historické, kulturní, sociální a vědecké aspekty související s Otto Loewi s cílem poskytnout čtenáři podrobný a obohacující přehled. Budou prozkoumány různé názory a přístupy, aby se podpořila reflexe a diskuse se záměrem rozšířit znalosti a podpořit hlubší porozumění Otto Loewi. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme nabídnout globální a obohacující vizi, která vybízí k zamyšlení a kritickému myšlení.

Otto Loewi
Narození3. června 1873
Frankfurt nad Mohanem
Úmrtí25. prosince 1961 (ve věku 88 let)
New York
Místo pohřbeníWoods Hole Village Cemetery
Alma materMnichovská univerzita
Vídeňská univerzita
Štrasburská univerzita
Povolánífarmaceut, neurovědec, farmakolog, vysokoškolský učitel a fyziolog
ZaměstnavateléVídeňská univerzita
Univerzita Štýrský Hradec
Marburská univerzita
University College London
Newyorská univerzita
OceněníLiebenova cena (1924)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1936)
zahraniční člen Královské společnosti (1954)
Schmiedeberg Badge (1957)
Čestný odznak Za vědu a umění (1959)
… více na Wikidatech
PříbuzníGuido Goldschmiedt (tchán)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto Loewi (3. červen 1873, Frankfurt nad Mohanem25. prosinec 1961, New York) byl rakousko-americký fyziolog a farmakolog židovského původu narozený v Německu. Roku 1936 dostal (spolu s Henry Dalem) Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství , a to za "objevy týkající se chemických přenosů nervových impulzů".

Život

Vystudoval fyziologii a farmakologii na univerzitách v Mnichově a ve Štrasburku, kde v roce 1896 absolvoval. Roku 1902 působil několik měsíců ve Starlingově laboratoři v Londýně, kde se spřátelil s Henry Dalem. Od roku 1909 působil na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde se nakonec stal profesorem farmakologie. Roku 1940 emigroval do USA, působil na Newyorské univerzitě, kde začal intenzivně studovat chemické procesy při přenosech impulzů ve vegetativní nervové soustavě. V roce 1921 objevil, že látka umožňující přenos vzruchů na parasympatických spojích je acetylcholin. Především za to dostal Nobelovu cenu.

Podal též důkaz, že živočichové jsou schopni syntetizovat proteiny z menších molekul. Zkoumal rovněž vliv kokainu na reakce koncových sympatických orgánů vůči adrenalinu a na nervovou stimulaci.

Odkazy

Externí odkazy

Reference