V současnosti je Svatopluk Čech tématem, které upoutalo pozornost velkého množství lidí po celém světě. Svým významem v dnešní společnosti se Svatopluk Čech stal bodem zájmu pro ty, kteří chtějí lépe porozumět jeho dopadu na každodenní život. Ať už na osobní, profesní, politické nebo kulturní úrovni, Svatopluk Čech dokázal vygenerovat velké množství názorů a debat o své důležitosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Svatopluk Čech, od jeho původu až po jeho možné důsledky v budoucnu. Prostřednictvím hluboké a promyšlené analýzy se pokusíme osvětlit toto dnes tak složité a aktuální téma.
Narodil se v Ostředku u Benešova. Jeho otec František Jaroslav Čech (1817 Peruc – 1877 Slupka, Bukovina) byl panský hospodářský správce a český vlastenec, matka Klára, rozená Raková. Otec působil v letech 1848–1849 v době konání Kroměřížského sněmu v Kroměříži jako novinář. Povolání a vlastenectví otce byly důvodem častého stěhování v době básníkova mládí. Dětství prožil na Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkově a Postupicích a v Litni na Berounsku. V Praze vystudoval piaristické gymnázium a později práva. Přispíval do almanachu Ruch a časopisu Květy, od roku 1871 byl redaktorem Světozoru. V letech 1873–1876 působil jako redaktor Lumíru, krátce působil i v Národních listech. V roce 1873 byl členem advokátní kanceláře ve Slaném, téhož roku však praxe zanechal a věnoval se jí až v letech 1876–1879, kdy byl členem advokátní kanceláře v Praze. Řádným členem České akademie věd a umění zvolen dne 3. července1890, svého členství se vzdal v roce 1895.
Hodně cestoval, navštívil Kavkaz, Chorvatsko, Dánsko, Polsko, Itálii, Paříž. V letech 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Konec života trávil v Praze na Letné, v Holešovicích a v Tróji. Pohřben byl s velikou slávou na Vyšehradě. Na hrobě (podle návrhu architekta Antonína Wiehla) byla instalována portrétní socha v životní velikosti, dílo Jakuba Obrovského.
Příčina smrti Svatopluka Čecha. Při balsamování mrtvoly Svatopluka Čecha zjistil profesor Hlavarakovinu dolního oddílu střeva tlustého s proděravěním stěny střevní. Proděravění toto mělo za následek náhlou smrt a po smrti rychle se vyvinující plynatost podkožní na horních končetinách a na hrudníku. Střevo nad nádorem bylo značně rozšířeno. V jiných orgánech nenalezeno žádných změn, zejména zvláště budiž podotknuto, že plíce byly úplně beze změn, srdce normální velikosti, chlopně srdeční a veškeré cévy velké i malé zúplna jemné.
Jeho dílo je žánrově velmi bohaté. Psal především eposy s mnoha přirovnáními a popisy, jimiž je přerušován děj, ale také sociální, politickou a alegorickou lyriku, satiry, povídky a romány. Svými Výlety pana Broučka se stal jedním z průkopníků science fiction v české literatuře. Napsal také velké množství humoristických povídek, črt a fejetonů, ke kterým čerpal často náměty z advokátního prostředí. Mnohokrát byl kritizován za frázovitost. Uznával, že jeho poezie může působit frázovitě, ale on se hlásil k trvalým hodnotám, které si v sobě nesl celý život (např. láska k vlasti, touha po sociální spravedlnosti atp.).
Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), povídka o právnickém sporu mezi peněz chtivým lichvářem Jestřábem a mírným a starostlivým Hrdličkou, který není schopen splácet svůj dluh.
Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Evropa, která veze politické vězně do vyhnanství, přičemž jejich vzájemné neshody způsobí katastrofu.
Povídky, arabesky a humoresky (1878), zde mimo jiné i první knižní vydání povídky Jestřáb kontra Hrdlička.
Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na vzpomínkách autora na dětství prožité v Litni, vlastně cyklus malých povídek veršem, které si vyprávějí sousedé při společném posezení.
Lešetínský kovář (1883 zkonfiskováno, podruhé vydáno roku 1892 v USA), epos, ve kterém vede český kovář spor s německým podnikatelem, který usiluje o jeho kovárnu.
Slávie (1884), alegorický epos napsaný v duchu utopickéhopanslavismu, ve kterém zástupci slovanských národů společně úspěšně odolávají vzpouře lodníků na lodi Slávie.
Hanuman (1884), satirický epos zesměšňující soudobý český život i politický režim v Rakouska-Uherska (opičí král se marně snaží poevropštit svou říši).
Jitřní písně (1887), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor vyjadřuje svou naději v lepší budoucnost českého národa, které bude podle něho dosaženo duchovními zbraněmi a pilnou prací.
Nové písně (1888), sbírka básní, politická lyrika, ve které autor mimo jiné překládá své úvahy o vlastním životě a básnické tvorbě a svou víru v budoucnost slovanských národů.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirickápovídka s fantastickým námětem, jejímž hrdinou je pan domácí Brouček, který se (patrně ale ve snu) dostane na Měsíc, kde se setká s éterickými Měsíčňany. Je zde však zesměšňováno nejen měšťáctví pana Broučka, ale také prázdné intelektuálství a neplodné estétství reprezentované Měsíčňany, kteří nejsou schopni pochopit reálný život.
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická povídka s hlavním hrdinou měšťákem panem Broučkem, který se tentokrát dostane (opět zřejmě ve snu) do Prahy den před bitvou na Vítkově. Zajímá jej však jen vlastní prospěch, a podle toho, jak se mu to hodí, se vydává tu za husitu, tu za katolíka. V závěru příběhu Jan Žižka soudí, že není možné, abychom měli takové potomky.
Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), volná řada novelisticko-časopiseckých obrazů s memoárovými básněmi a epizodami.
Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá část Pestrých cest po Čechách, povídka zesměšňující podlézavost měšťáků vůči šlechtě a jejich přezíravý postoj k lidu před cizinci.
Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižně 1899), autobiografická próza, ve kterém autor líčí své mládí a studium na gymnáziu.
Sníh (1894) v časopise Květy, knižně (1900), báseň.
Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň řešící poměr českého sedláka k odrodilé šlechtě.
Poslední kniha povídek a črt (1918), vydáno posmrtně.
Kniha novel Svatopluka Čecha (1925), vydáno posmrtně.
Prvotinu – báseň Štědrý den – zveřejnil v píseckém periodiku Zlaté klasy ještě jako gymnasista, pod pseudonymem Stanislav Rak (matčino příjmení za svobodna).
Jménem, srdcem stejně Čech – básníkova památka a tradice
Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Vlastenecké zaměření a patos Čechovy tvorby korespondovalo s jeho heslem, které se stalo i jeho symbolickým označením na veřejnosti Jménem, srdcem stejně Čech. Mezi vlastenecky naladěnými Čechy měly obrovský ohlas jeho Písně otroka. Velice populární a čtená byla jeho báseň Ve stínu lípy. Úcta k němu se projevovala již za jeho života a zejména po smrti v množství pomníků, soch a označování ulic, náměstí a škol jeho jménem.
Mramorové poprsí na podstavci s českými národními emblémy (kolem 1896), autor Vilém Amort
Česká města a obce
Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol. Památku Svatopluka Čecha si i po více než sto letech od jeho smrti připomínají zejména obce, kde od dětství bydlel: Ostředek,Bezděkov,Peruc,Postupice, ale i místa, kde působil již jako uznávaný básník a spisovatel: Slaný,Vraný, Praha a Obříství. V městysuLiteň na Berounsku sice prožil pouze 4 roky dětství, ale situoval do Litně své dílo Ve stínu lípy. Proto je v Litni jeho osobnost připomínána zvlášť intenzívně. Liteňský farář P. Josef Kreisinger ve své práci Liteň a přifařené k ní obce vydané v roce 1896 (tedy za Čechova života) uvádí v seznamu správců a direktorů liteňského panství: Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka. V Litni připomíná od roku 1925 Čechův pobyt pamětní deska na domě správce panství vedle zámku zvaném po něm Čechovna, od 5. 6. 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni u kostela sv. Petra a Pavla na místě, kde stála Lípa Svatopluka Čecha. Podobně jako v Litni byly jako ohlas jeho básně Ve stínu lípy na různých místech Čech označovány lípy symbolicky jako Lípa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha věnována část expozice Muzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotné. V roce 2013 byla v Litni instalována Naučná stezka Liteň, jejíž čtyři zastavení na svých panelech připomínají Čechův pobyt v Litni a jeho dílo. V Obříství na Mělnicku je památník Svatopluka Čecha umístěn v jeho domku a dřevěném přístavku, který Čech zakoupil na národopisné výstavě v Praze v roce 1895 a ve kterém v letech 1895–1903 žil. V parčíku na návsi je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. 6. 1921. Jeho pražský pobyt připomínají pamětní desky v Holešovicích a na Letné v Praze 7. Na domě čp. 557/44 v Letohradské ulici deska uvádí jeho pobyt v letech 1890–95 (podle soupisu pražských domovských příslušníků) a na domě čp. 908/17 v Šimáčkově ulici, který pamětní deska připomíná jako místo jeho smrti. Tato adresa je uvedena i v matričním záznamu o básníkově smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul. V téže době žil též ve vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na které byla rovněž umístěna pamětní deska.
Galerie míst spojených s životem Svatopluka Čecha
Zámek v Ostředku, kde se Čech narodil (Zdeněk Fiedler, edited by Pavel Hrdlička (Packa))
Škola v Postupicích, kam Čech chodil poprvé
Pamětní deska na základní škole v Postupicích
Budova školy v Litni, kterou navštěvoval v době pobytu v Litni (Základní škola Františka Josefa Řezáče)
Panely Naučné stezky Liteň u kostela sv. Petra a Pavla a Základní školy F. J. Řezáče a pomníku Svatopluka Čecha
Dům správce panství Liteň nazývaný Čechovna
Pamětní deska na Čechovně s nápisem ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853–1856
Čechův dům v Obříství na Mělnicku
Detail dřevěného domku v Obříství, který Sv. Čech koupil na národopisné výstavě v Praze
Pamětní deska Svatopluka Čecha na domě v Obříství. ZDE BYDLEL SVATOPLUK ČECH BÁSNÍK ČESKÝ 1/2 1895 - 1/10 1903
Svatopluk Čech, odhalení desky v Obříství (Zlatá Praha 1910)
Pamětní deska v Letohradské ulici 557/44 v Praze 7 na Letné "ZDE ŽIL V LETECH 1890-1905 SVATOPLUK ČECH A NAPSAL PÍSNĚ OTROKA"
Brána do zahrady u vily Pod Havránkou v Praze Troji.
Dům v Šimáčkově ulici 908/17 s pamětní deskou: "V TOMTO DOMĚ ŽIL A 23.II.1908 ZEMŘEL BÁSNÍK SVATOPLUK ČECH
Sochy a pomníky Svatopluka Čecha
Jan Štursa – Čechův pomník v Čechových sadech (1918-24)
↑BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.
↑STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s.
↑REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA . Vlašim: Městská knihovna Vlašim . Kapitola Autoři minulých staletí A - J. Dostupné online.
↑ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN80-200-1066-1. S. 55.
↑WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
↑VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2.
↑ČECH, Svatopluk. Písně otroka . Praha: Ministerstvo informací a osvěty, 1950 . Dostupné online.
↑ČECH, Svatopluk. O čarovném pavouku . Praha: F. Topič, 1897 . Dostupné online.
↑ČECH, Svatopluk. Kniha novel Svatopluka Čecha . Praha: F. Topič, 1925 . Dostupné online.
↑ČECH, Svatopluk. Vzpomínky z cest a života I.. Praha: F. Topič, 1908. Dostupné online. Kapitola Z mých literárních začátků, s. 283–284.
↑STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s.
↑NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý.. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 (1923 tisk). 238 s. Dostupné online. Kapitola čtvrtá Tři idyly, s. 165–186.
↑FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985. S. 78–86.
↑
POKORNÁ, Magdalena. \rodinné kořeny Svatopluka Čecha. S. 3–6. Matiční listy – literární příloha Zpravodaje Matice české . Duben 2009 . Roč. 2009, čís. 7, s. 3–6. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-08.
↑LANC, Antonín. Historie obce Peruc . Peruc: Městys Peruc, 23.5.2006, rev. 23.5.2013 . Dostupné online.
↑
CVRČEK, Jaroslav. 6./I. Kulturně historické putování Slánskem – historický střed města . Slaný: Město Slaný . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-20.
↑KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. I. vyd. Liteň: nákladem autora, 1896 (1896 tisk). 79 s. Kapitola Dějiny panství. - Majitelé Litně., s. 64.
↑ Odhalení desky Svatopluka Čecha v Litni. Národní listy. 30. červen 1925, roč. 1925, čís. 176, s. 2. ISSN1805-2444.
↑ Útulné podbrdské městečko Liteň oslaví 30. výročí úmrtí velikého národního básníka Svatopluka Čecha. Národní politika. 29. květen, roč. 1938, čís. 147, s. 6. ISSN1805-2444.
↑IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89–96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
↑A2 Svatopluk Čech . Ořech: Karlštejnsko, 2014 . Dostupné online.
Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 277–293.Dostupné online
FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN80-200-0797-0. S. 408–413.
Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN80-85983-94-X. S. 64–65.
KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň: nákladem autora, 1896. S. 1–79.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první . I. vyd. Praha: Vesmír, 1921 . S. 237, xv s. Dostupné online.
NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý . I. vyd. Praha: Vesmír, 1923 . S. 1–238, ix s.. Dostupné online.
STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha: Topič, 1909. 58 s.
STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha: F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s.
IVANA, Ševčíková. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná. Plzeň, 2012. 123 (Přílohy I - LI) s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. Vedoucí práce Doc. PhDr. Bohumil Jirásek, CSc. s. 89–96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 189.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN978-80-7277-367-1. S. 556–558.
WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 7–11. Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
Online dostupná díla autora
ČECH, Svatopluk. Dagmar : Adamité. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1907. 325 s. Dostupné online. Digitalizovaný svazek obsahuje díla Dagmar a Adamité.
ČECH, Svatopluk. Báchorky veršem. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1909. 341 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Čerkes a jiné básně. 5. vyd. Praha: F. Topič, 1896. 83 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Dagmar : báseň Svatopluka Čecha. Praha: Tiskem a nákladem Františka Šimáčka, 1885. 288 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Písně otroka. 4. vyd. Praha: F. Topič, 1895. 78 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Poslední verše. Praha: F. Topič, 1910. 216 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Povídky, arabesky a humoresky. Praha: J. Otto, 1880. 230 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Roháč na Sioně a jiné zlomky. Praha: F. Topič, 1908. 398 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Tři cykly básní a Sníh. Praha: F. Topič, 1904. 315 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Václav Živsa. Slavie. 2. vyd. Praha: F. Topič, 1910. 296 s. Dostupné online.
ČECH, Svatopluk. Ve stínu lípy. 9. vyd. Praha: F. Topič, 1906. 81 s. Dostupné online.