V tomto článku se ponoříme do tématu Symon Petljura, který má významný dopad na různé oblasti společnosti. Symon Petljura je téma, které v posledních letech vzbudilo velký zájem, protože jeho význam se neomezuje na jedinou oblast, ale má dopad na politiku, ekonomiku, kulturu, vědu a techniku. Prostřednictvím hloubkové analýzy prozkoumáme různé aspekty Symon Petljura a jak utvářela svět, ve kterém žijeme. Od jeho dopadu na každodenní život až po jeho vliv na historické události, Symon Petljura je téma, které si zaslouží být prostudováno do hloubky, abychom pochopili jeho skutečný rozsah.
Symon Vasylovyč Petljura | |
---|---|
Symon Petljura | |
3. Prezident Ukrajinské lidové republiky | |
Ve funkci: 11. února 1919 – květen 1926 | |
Předchůdce | Volodymyr Vynnyčenko |
Nástupce | Andrij Livyckyj |
1. Ministr vojenských záležitostí Ukrajinské lidové republiky | |
Ve funkci: 28. června 1917 – 6. ledna 1918 | |
Předseda vlády | Volodymyr Vynnyčenko |
Narození | 22. května 1879 Poltava, Ruské impérium |
Úmrtí | 25. května 1926 (ve věku 47 let) Paříž, Francie |
Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
Národnost | ukrajinská |
Zaměstnání | politik |
Profese | novinář |
Náboženství | Pravoslaví |
Ocenění | Order of Symon Petliura Military Cross Železný kříž |
Podpis | |
Commons | Symon Petliura |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Symon Vasylovyč Petljura (ukrajinsky Си́мон Васи́льович Петлю́ра; 10. květnajul./ 22. května 1879greg. Poltava – 25. května 1926 Paříž) byl ukrajinský politik, jeden z vůdců ukrajinského boje za nezávislost a krátce i hlava Direktoriátu Ukrajinské lidové republiky.
Symon Petljura se narodil v Poltavě v tradiční kozácké rodině. V roce 1900 se stal členem Revoluční ukrajinské strany, pro kterou pracoval jako novinář. Ve svých článcích se projevoval levicově a nacionalisticky, což mu vydrželo po celý jeho život. V roce 1905 byl jedním ze zakládajících členů Ukrajinské sociálně-demokratické dělnické strany.
Během 1. světové války sloužil Petljura v carské armádě. Po únorové revoluci se stal členem Ukrajinské centrální rady, která v červnu 1917 vyhlásila ukrajinskou autonomii (autonomie Ukrajinské lidové republiky). V červenci téhož roku se stal Petljura ministrem vojenských záležitostí, ale krátce nato byla Ukrajina obsazena centrálními mocnostmi. V době bitvy u Bachmače v březnu 1918 žádal pro své ustupující pluky pomoc československých legionářů.
V listopadu 1918, v době, kdy se z Ukrajiny stahovala německá a rakousko-uherská vojska, se stal Petljura jedním z pěti členů Direktoria Ukrajinské lidové republiky, hlavním atamanem Ukrajinské lidové republiky.
V lednu 1919, když začaly boje mezi sovětským Ruskem a Ukrajinou, se stal Petljura vůdčí postavou Direktoria. V občanské válce bojoval jak proti bolševikům, tak proti Polsku, Děnikinovi, s nímž na čas spolupracoval, německým vojskům a Ukrajincům vedeným Skoropadským. Jeho vojska též páchala protižidovské pogromy, které Petljura, ačkoliv sám antisemitou nebyl, podle všeho toleroval. Jeho role v pogromech je dodnes předmětem sporů.
Na konci roku 1919 uzavřel spojenectví s Polskem, které uznalo jeho vládu jako legitimní vládu Ukrajiny. V březnu 1920 podepsal v Lubimi s polskou vládou dohodu, že Polsku připadne Lvov a oblast Haliče výměnou za pomoc s dobytím zbytku země. Petljurova a polská vojska dosáhla v rámci rusko-polské války určitých úspěchů, mimo jiné i dobytí Kyjeva, ale nakonec byla nucena k ústupu. Rižský mír rozdělil Ukrajinu mezi Polsko a Rusko a Petljura se stal hlavou ukrajinské exilové vlády sídlící v Tarnówě a posléze ve Varšavě.
V roce 1923, když Sovětský svaz požadoval jeho vydání, odcestoval z Polska do Budapešti, následně do Vídně a Ženevy, až se nakonec v roce 1924 usadil v Paříži.
Dne 25. května 1926 Petljuru zastavil na pařížském bulváru Saint-Michel židovský anarchista Sholom Schwartzbard, který se jej nejprve zeptal na to, zda je pan Petljura, a když se mu dostalo kladné odpovědi, vykřikl: „Braň se, bandito“. Petljuru, který se snažil bránit svou holí, třikrát střelil z revolveru. Posléze počkal na příjezd policie a nechal se zatknout.
Údajným důvodem atentátu bylo to, že řada Schwartzbardových příbuzných na Ukrajině zahynula při pogromech. Schwartzbard na tomto motivu postavil svou obhajobu a byl porotou osvobozen. Podle pozdějších odhalení byl Schwartzbard agentem Sovětského svazu.
Petljura byl pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži. Po vyhlášení ukrajinské nezávislosti v roce 1991 bylo Petljurovi především v západoukrajinských městech postaveno několik pomníků. Odhalení jednoho z nich na kyjevské třídě Tarase Ševčenka, vyvolalo v roce 2006 určité kontroverze. Roku 2016 byl na téže třídě Petljurovi pomník znovu postaven. Stalo se tak na místě pomníku Nikolaji Ščorsovi, který byl podle zákona o dekomunizaci Ukrajiny téhož roku odstraněn.