Alveolární laterální aproximanta
V dnešním světě je Alveolární laterální aproximanta tématem velkého významu a zájmu širokého spektra jednotlivců i skupin. Ať už díky svému vlivu na společnost, historickému významu nebo vlivu ve vědecké oblasti, Alveolární laterální aproximanta je tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V průběhu let toto téma vyvolalo nekonečné debaty a diskuse, stejně jako četné výzkumy a publikace, které přispěly k obohacení znalostí o něm. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Alveolární laterální aproximanta a analyzujeme jeho důležitost v různých kontextech s cílem nabídnout komplexní a obohacující vizi tohoto působivého a zajímavého tématu.
 | |
|---|---|
| Číslo IPA | 155 |
| Znak IPA | l |
| Znak SAMPA | l |
 Zvuková ukázka | |
Alveolární laterální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem l, číselné označení IPA je 155, ekvivalentním symbolem v SAMPA je l.
Charakteristika
- Způsob artikulace: aproximantní souhláska (aproximanta). Vytváří se přiblížením artikulačních orgánů, které je však menší než u frikativ, takže proudění vzduchu nevytváří tak výrazný šum.
- Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk dotýká horního dásňového oblouku.
- Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují.
- Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Boková souhláska (laterála) – vzduch proudí převážně přes boky jazyka spíše než přes jeho střed.
- Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné l .
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem L, l.
Často se stává slabikotvornou souhláskou, tj. namísto samohlásky plní funkci slabičného jádra. Nikdy však v této funkci nestojí na začátku slabiky, vždy musí být tato hláska předcházena jinou souhláskou, např. ve slově vlk.
