Bajdaracký záliv
Tento článek se bude věnovat tématu Bajdaracký záliv, které v posledních letech získalo velkou relevanci díky svému dopadu na různé oblasti společnosti. Od svého objevení vzbuzuje Bajdaracký záliv velký zájem a vyvolává intenzivní debaty ve veřejném mínění. Během tohoto výzkumu budou analyzovány různé aspekty související s Bajdaracký záliv, stejně jako jeho důsledky v různých kontextech. Budou se také zabývat současnou a budoucí perspektivou Bajdaracký záliv s cílem poskytnout ucelenou vizi tohoto aktuálně významného tématu.
| Bajdaracký záliv | |
|---|---|
 | |
| Maximální hloubka | 20 m |
| Šířka | 78 km |
| Délka | 180 km |
| Rozloha | 880 000 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 69°0′0″ s. š., 67°30′0″ v. d. |
| Nadřazený celek | Karské moře |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
| Přítoky | Bajdarata, Juribej, Kara |
 | |
Bajdaracký záliv nebo Bajdaracká zátoka (rusky Байдарацкая губа ) je záliv na jihu Karského moře mezi pevninou a poloostrovem Jamal. Je 180 km dlouhý, až 78 km široký a relativně mělký, přičemž maximální hloubka dosahuje 20 m.
Teplota vody na povrchu dosahuje v létě 5 až 6°С. V zimě záliv zamrzá. Do zálivu ústí řeky Bajdarata, Juribej, Kara.
Záliv tvoří severní konec hranice mezi Evropou a Asií.
Poprvé byl důkladně prozkoumán a zmapován výpravou Stěpana Gavriloviče Malygina v rámci tzv. Velké severní expedice.
V roce 2022 ruská expedice Vědeckého centra pro studium Arktidy na základě vykopávek na pobřeží Bajdarackého zálivu odhalila, že v době neolitu zde existovalo šest osad lovců sobů, teplota byla mnohem vyšší a rostl zde hustý listnatý les.
Reference
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Байдарацкая губа“.
- ↑ ДУКАЛЬСКАЯ, М. В. Российский государственный музей Арктики и Антарктики. polarmuseum.ru . 2011-10-09 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-09.
- ↑ МАКСИМОВА, Александра. На территории Ямальского района в эпоху неолита охотились на лосей в густом лиственном лесу. Ямал-Медиа . 2022-08-05 . Dostupné online.[nedostupný zdroj]
