Slabikotvorná souhláska
Téma Slabikotvorná souhláska je téma, které v průběhu let zaujalo mnoho lidí. Díky své rozmanitosti přístupů a dopadu na různé aspekty života se Slabikotvorná souhláska ukázal být tématem debat a úvah v různých oblastech. Od svého vlivu na populární kulturu až po svůj význam v současné společnosti, Slabikotvorná souhláska zanechal nesmazatelnou stopu v kolektivní představivosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Slabikotvorná souhláska a jeho význam v dnešním světě a nabídneme komplexní pohled na lepší pochopení jeho přítomnosti a důsledků.
Slabikotvorná souhláska je souhláska, která je schopná plnit funkci jádra slabiky místo samohlásky. Slabikotvorné souhlásky se vyskytují jen v některých jazycích, přičemž tatáž souhláska může v jednom jazyku vystupovat současně jako slabikotvorná i jako běžná souhláska.
Slabikotvornou funkci mohou plnit sonory (např. r, l), nosovky (m, ɲ, ŋ, n) a sykavky.
V češtině jsou známé zejména slabikotvorné r (krk) a l (vlk), příležitostně ale tuto funkci plní i další souhlásky (pst, sedm).
Slabikotvorné souhlásky se chovají jako samohlásky, takže mohou rozlišovat délku (např. dlouhé ŕ, ĺ ve slovenštině – mŕtvy, dĺžka).
Slabikotvorné r v sanskrtu je přímo řazené mezi samohlásky a píše se jiným písmenem (ऋ) než r s funkcí souhlásky (र).
Souhlásky r a l někde mají stejný foném.
