V tomto článku se bude téma Jidiš zabývat ze široké a úplné perspektivy, s cílem poskytnout relevantní informace, které čtenáře zajímají. Budou analyzovány různé aspekty související s Jidiš, jeho původ, vývoj, dopad a relevance dnes. Kromě toho budou prozkoumány různé názory a pohledy na Jidiš s cílem obohatit debatu a nabídnout ucelenou vizi tématu. V celém článku budou prezentována data, statistiky a solidní informace na podporu každého argumentu, aby byl poskytnut kvalitní a spolehlivý obsah pro čtenáře, který se zajímá o prohloubení svých znalostí o Jidiš.
Jidiš (ייִדיש) | |
---|---|
Rozšíření | Izrael, Litva a mnoho dalších zemí |
Počet mluvčích | 3,142 milionů |
Klasifikace | |
Písmo | Hebrejské písmo |
Postavení | |
Regulátor | YIVO Institute for Jewish Research (ייִדישער וויסנשאַפֿטלעכער אינסטיטוט - יוואָ) |
Úřední jazyk | uznáván jako jazyk minority v Nizozemsku a Švédsku |
Kódy | |
ISO 639-1 | yi |
ISO 639-2 | yid (B) yid (T) |
ISO 639-3 | yid |
Ethnologue | YDD |
Wikipedie | |
yi.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jidiš (ייִדיש nebo אידיש idiš „židovský“) je západogermánský jazyk, kterým hovoří kolem tří miliónů Židů po celém světě. Sám název jidiš znamená židovský (německy Jüdisch) a je zkratkou za původní „jidiš dajč“ (ייִדיש־דײַטש), tedy „židovská němčina“. Mluvená forma je i dnes němčině blízká, jidiš však obsahuje řadu výpůjček z hebrejštiny a jazyků mnoha národů, v jejichž sousedství Židé žili.
Jidiš sdílí značnou část slovní zásoby s němčinou a oba jazyky se sobě podobají i gramaticky. Byla vznesena hypotéza,[kým?] že někteří mluvčí němčiny rozumí řeči v jidiš, která se podobá němčině Slovanů. Někteří badatelé[kdo?] proto považovali jidiš za dialekt němčiny (podobně jako švýcarskou němčinu), spíše než za samostatný jazyk. Většina lingvistů však považuje jidiš a němčinu za samostatné jazyky. Jsou pro to následující důvody:[zdroj?]
Lingvista Paul Wexler šel dokonce tak daleko, že tvrdil, že jidiš je původně slovanský jazyk, jehož slovní zásoba byla nahrazena německými slovy. Tento pohled je nicméně většinou ostatních lingvistů odmítán.[zdroj?]
Jiní zdůrazňují, že hranice mezi „jazykem“ a „dialektem“ je někdy mlhavá, neboť:
Jidiš se rozdělilo na západní (německé) a východní jidiš. Východní se dále rozdělilo na severovýchodní („litviš“) jidiš, středovýchodní (polsko-haličské) jidiš a jihovýchodní (ukrajinské) jidiš. Východní nářečí a moderní jidiš obsahují větší množství slov přejatých ze slovanských jazyků.
Podobně jako židovská arabština a ladino (židovská španělština) jidiš používá upravenou hebrejskou abecedu. Jidiš samo však není s hebrejštinou lingvisticky nijak příbuzné, přestože přejalo stovky hebrejských a aramejských výrazů týkajících se židovské kultury a tradice.
Pozoruhodným rysem jazyka je, že obsahuje také latinské odvozeniny pro mnohá slova z oblasti náboženských rituálů. Židé si zřejmě vypůjčili terminologii ze staré francouzštiny používané v Alsasku katolickou církví. Např. bentšn (בענטשן, „benšovat“) znamená požehnat (zejména v souvislosti s požehnáním po jídle) a je příbuzné s výrazem benedico, žehnat. Sloveso lejenen (לײענען), „číst“, také odráží románský původ.
Vzhledem k roztroušenosti Židů po světě je i u jidiš těžké jmenovat konkrétní území, na kterém se tento jazyk nejvíce používá. V Izraeli používají jidiš hlavně ultraortodoxní Židé, kteří považují hebrejštinu za posvátný jazyk, nevhodný k použití v běžném životě. Rozsáhlé komunity mluvčích jidiš ve východní Evropě byly z větší části vyvražděny během holokaustu. Z těch, které zbyly na území tehdejšího Sovětského svazu, řada emigrovala v 90. letech 20. století do Izraele; mnozí navíc už jako první jazyk používají ruštinu. Ve Spojených státech žije největší komunita mluvčích jidiš v New Yorku.
Jazyk jidiš vznikal ve střední Evropě mezi 9. a 12. stoletím jako jakýsi slepenec středoněmeckých nářečí. První glosy v jidiš se začaly objevovat v hebrejských rukopisech ve 12. století. První dílo vytištěné kompletně v jidiš vyšlo roku 1534. Při hromadném odchodu Židů z Německa (14. až 16. století) se těžiště užívání jidiš přesunulo do východní Evropy a jazyk začal být ovlivňován i slovanskými jazyky (zejména polštinou a ukrajinštinou).
Konec 19. a začátek 20. století se považuje za zlatý věk literatury v jidiš. Toto období se také časově shoduje s oživením hebrejské literatury a hebrejštiny jako mluveného jazyka. Za tři hlavní zakladatele novodobé literatury v jidiš lze označit Mendele Mocher Sforima, Šoloma Alejchema a J. L. Peretze. Solomon Rabinowitz, známý pod pseudonymem Šolom Alejchem (1859–1916) je považován za jednoho z největších spisovatelů a humoristů (z jeho díla např. Tovje vdává dcery), za židovský protějšek Marka Twaina.
Začátkem 20. století se jidiš stával jedním z důležitých východoevropských jazyků. Vydávala se rozsáhlá literatura, rozmach zažívalo divadlo a film v jidiš, a tento jazyk se dokonce stal jedním z úředních jazyků Běloruské SSR. Jidiš se stalo národním jazykem té části židovského obyvatelstva ve východní Evropě, která odmítala sionismus a dávala přednost získání kulturní autonomie v Evropě. Holokaust v polovině století však vedl k náhlému prudkému úpadku užívání jidiš, protože rozsáhlé židovské komunity, které používaly jidiš v každodenním životě, byly vyvražděny.
V Sovětském svazu se zpočátku předpokládalo, že jidiš se stane jazykem „židovského proletariátu“, zatímco hebrejština se považovala za „buržoazní“ jazyk. V důsledku toho tam bylo ve 20. letech 20. století užívání jidiš silně podporováno, zatímco od používání hebrejštiny se stát snažil občany spíš odradit. Počínaje 30. léty však rostly antisemitské tendence v sovětské politice a jidiš začalo rovněž mizet. Přežilo jen pár publikací, např. literární magazín Sovjetiš hejmland a noviny Birobidžaner štern. Sovětští Židé se vesměs integrovali do sovětské společnosti a dali přednost ruštině před jidiš.
Ve Spojených státech bylo jidiš jedním z pojítek pro židovské přistěhovalce z mnoha různých zemí, kteří se jinak velmi lišili svým kulturním zázemím a národní identitou. Vydávaly se noviny v jidiš (např. פֿאָרווערטס, Forverts, pozdější Forward), vznikala americká židovská hudba v jidiš (odvozená z klezmerské hudby), v New Yorku hrálo v jidiš divadlo. Mnoho „jidišismů“ proniká do newyorské angličtiny a nežidé tyto výrazy používají spolu s židy, často aniž by si uvědomovali jejich původ. Židé v jiných částech USA většinou nepředávali jidiš svým potomkům, a ti se tak asimilovali a přijali angličtinu jako svůj první jazyk.
Spisovatel Isaac Bashevis Singer, píšící v jidiš, získal v roce 1978 Nobelovu cenu za literaturu.
Jidiš se píše hebrejským písmem, které kromě obvyklých znaků obsahuje několik zvláštních spřežek, a je tak jediným germánským jazykem, který nepoužívá latinku. Nejvíce změn oproti hebrejštině vyžadoval zápis samohlásek. V hebrejštině se samohlásky většinou nezapisují, v germánských jazycích (a tedy i v jidiš) je to však důležité. Písmena alef, ajin, jod a vav tak slouží v jidiš mater lectionis pro samohlásky , , a . Píše se do řádků zprava doleva, v následující tabulce jsou ovšem písmena seřazena zleva doprava.
obecné: | א | אַ | אָ | ב | בֿ | ג | ד | ה | ו | וּ | װ | ױ | ז | זש | ח | ט | טש | י | יִ | ײ | ײַ | כּ | כ | ל | מ | נ | ס | ע | פּ | פֿ | צ | ק | ר | ש | שׂ | תּ | ת |
koncové: | ך | ם | ן | ף | ץ | ||||||||||||||||||||||||||||||||
výslovnost: | a | o | b | v | g | d | h | u | u | v | oj | z | ž | ch | t | č | j | i | ej | aj | k | ch | l | m | n | s | e | p | f | c | k | r | š | s | t | s |
Písmena mají po řadě následující názvy (ne vždy shodné s těmi hebrejskými): štume(r) alef, pasech-alef, komec-alef, bejs, vejs, giml, dalet, hej, vov, melupm vov, cvej vovn, vov-jud, zajen, zajen-šin, ches, tes, tes-šin, jud, chirik-yud, cvej judn, pasech cvej judn, kof, chof / lange(r) chof, lamed, mem / šlos mem, nun / lange(r) nun, samech, ajin, pej, fej, cadek / lange(r) cadek, kuf, rejš, šin, sin, tof, sof.
Systém slovesných časů je proti němčině jednodušší a slovosled volnější, blízký slovanskému.
Asi 70 až 80 % slovní zásoby je prokazatelně německých. Výrazy související s židovskou kulturní tradicí jsou obvykle hebrejského nebo aramejského původu. Další výpůjčky jsou z románských, a také slovanských jazyků. Např. choč = „ačkoliv“, večere = „večeře“, pamelech = „pomalu“. Počet výpůjček se v různých zemích liší, v Severní Americe k nim přibývají i slova anglická.
Jidiš | přepis | Česky |
אײן | ejn | jeden |
צװײ | cvej | dva |
דרײַ | draj | tři |
פֿיר | fir | čtyři |
פֿינף | finf | pět |
זעקס | zeks | šest |
זיבן | zibn | sedm |
אַכט | acht | osm |
נײַן | najn | devět |
צען | cen | deset |
Jidiš | Česky |
Shlum-elikhm! | Ahoj! |
Elikhm-shlum! | Reakce na Ahoj! |
Zay gezunt! | Na shledanou! (být zdravý) |
Gut-morgn! | Dobré ráno! |
Gutn-ovnt! | Dobrý večer! |
Yo / Neyn | Ano / Ne |
Bite | Prosím |
A dank! | Děkuji! |
Pro srovnání jidiš s němčinou je text uveden v obou jazycích.
jidiš | יעדער מענטש װערט געבױרן פֿרײַ און גלײַך אין כּבֿוד און רעכט. יעדער װערט באַשאָנקן מיט פֿאַרשטאַנד און געװיסן; יעדער זאָל זיך פֿירן מיט אַ צװײטן אין אַ געמיט פֿון ברודערשאַפֿט
|
přepis[zdroj?] |
Yeder mentsh wert geboyrn fray 'un glaykh 'yn kvud 'un rekht. Yeder wert bashonqn myt farshtand 'un gewysn; yeder zol zykh fyrn myt a tsweytn 'in a gemyt fun brudershaft. |
výslovnost | Jeder menč vert gebojrn fraj un glajch in koved un recht. Jeder vert bašonkn mit farštand un gevisn; jeder zol zich firn mit a cvejtn in a gemit fun bruderšaft. |
německy | Alle Menschen sind frei und gleich an Würde und Rechten geboren. Sie sind mit Vernunft und Gewissen begabt und sollen einander im Geist der Brüderlichkeit begegnen.
|
česky | Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |